FRANCIE


Význámné historické události

Letopočet
Událost

481-751
Počátky Franské říše

Mezi nejvýznamnější franské náčelníky konce 5. století patřil Chlodvík z rodu Merovejců. Panoval sálským Frankům, kteří sídlili na západním břehu Rýna. Poté, co odstranil všechny své soupeře a stal se králem všech Franků, zahájil jejich rozsáhlou expanzi na jih a západ. Roku 486 porazil u Soissons Syagria, který panoval na troskách římské Galie v okolí Remeše, čímž ovládl severní Galii. Sňatkem s burgundskou princeznou Klotildou získal nejen nároky na toto území, ale hlavně katolický křest, kterým se odlišil od ostatních germánských panovníků. Spolu s králem, jak bylo tehdy obvyklé, přijali nové náboženství i jeho lidé. Tento okamžik bývá často interpretován jako jeden z počátků budoucí Francie. Koncem života se Chlodvíkovi podařilo porazit Vizigóty, kteří sídlili v dnešní jihozápadní Francii, a také sjednotit Franky na obou březích Rýna. Po Chlodvíkově smrti roku 511 byla Franská říše po několik desítek let trvajících bojích roku 537 rozdělena mezi jeho syny; vznikla tak království Austrasie, Neustrie a Burgundsko. Podle franského zvyku se totiž majetek po smrti otce dělil mezi všechny jeho syny. Tento systém byl pak příčinou mnoha bratrovražedných bojů, které se staly trvalou součástí fungování franského státu.

1337-1453
Stoletá válka

Stoletá válka byla válka mezi Anglií a Francií v letech 1337–1453, jejíž hlavní příčinou byl spor o nadvládu ve Flandrech a jihozápadní Francii a záminkou neuznání nástupnictví Edvarda III. na francouzský trůn. Pro zpřehlednění se průběh války tradičně rozděluje do tří etap, ale toto rozdělení není chápáno nijak dogmaticky.

Na počátku konfliktu se Anglie snažila především o posílení svého obchodního postavení ve Flandrech, které byly paradoxně jejími spojenci, a udržení svých držav ve Francii. Na straně Francie stálo Skotsko. Anglii se dařilo především v námořních bitvách, avšak v roce 1346 porazila francouzské vojsko v bitvě u Kresčaku. V roce 1347 Angličané dobyli město Calais. A přestože téhož roku byl uzavřen mír, už za osm let válka znovu započala a Francouzi byli roku 1356 poraženi v bitvě u Poitiers. V nastalých zmatcích se vlády chopil Karel V., který zlikvidoval odpor vzbouřené Paříže a v roce 1360 uzavřel mír v Brétigny, jímž první etapa války skončila. Král Edward III. se zřekl francouzské koruny a Flandry zůstaly v moci Francie. Většina francouzského území však nadále patřila Anglii.

Válka skončila v podstatě vítězstvím Francouzů. Angličané totiž ztratili všechna francouzská území, která před válkou vlastnili, kromě Calais a Normanských ostrovů, což učinilo z Anglie ostrovní stát, neboť ještě před začátkem války jim patřila celá Normandie.

1637
Velké století

Za Ludvíka XIV. Velikého (1638–1715) se francouzské hospodářství slibně rozvíjelo, navzdory tomu se však situace prostého obyvatelstva příliš nezlepšovala. Ačkoliv Francie představovala jednu z nejbohatších zemí světa, nedokázala plně uspokojit potřeby svého panovníka, který neustále trpěl nedostatkem financí, které potřeboval jak na své honosné stavby, tak zejména na válečné účely. Smrtící se pro stát ukázaly dvě věci: stavba a následný provoz zámku ve Versailles a ne příliš úspěšné války o dědictví španělské, v níž se střetl s koalicí Velké Británie, Svaté říše římské národa německého a rakouských Habsburků. Výsledkem bylo obrovské zadlužení země, které vyústilo za vlády Ludvíka XV. ve všeobecný úpadek, který se ještě prohloubil za Ludvíka XVI. (1774–1792). Nastaly hospodářské problémy. Většina obyvatel se živila zemědělstvím, nejvíce lidí žilo na venkově. Půda byla drahá. Rolníci i velkostatky měly jen malé výnosy a cena potravin stoupala. Těsně před revolucí tvořili 1/5 národa žebráci. Řemeslo bylo řízeno cechy. Ozývaly se hlasy po jejich zrušení, někteří řemeslníci chtěli vyrábět svobodně. Průmyslníci se zasazovali o právo na svobodné podnikání. Obchod se nejvíce vyplácel na pobřeží, protože se platilo vnitřní clo. Ani obchodníci na pobřeží ale nebyli spokojeni.

Od dob Ludvíka XIV. vládl francouzský panovník absolutisticky, jeho moci byl přisuzován božský původ. Dvůr Ludvíka XVI. měl obrovskou spotřebu a vysoké dluhy. Aby měl na splátky, zvýšil stávající a zavedl speciální daně, například z komínů, šatů a oken. Daně platilo 97 % obyvatelstva, takzvaný třetí stav. Ten navíc platil desátky a clo.

1789-1799
Velká francouzská revoluce

Velká francouzská revoluce je označení pro období dějin Francie mezi lety 1789 a 1799, tedy zhruba od svolání generálních stavů králem Ludvíkem XVI. do uchopení moci Napoleonem Bonapartem. Tehdejší absolutní monarchie ve Francii byla během ní nahrazena „vládou lidu” a republikánstvím; začalo krvavé pronásledování katolíků a všech odpůrců nových pořádků.

I když se Francie po pádu první republiky Napoleonovým státním převratem zmítala 75 let mezi republikou, císařstvím a restaurací někdejšího království, revoluce přesto znamenala definitivní konec pro starý režim. V lidových představách zastiňuje i následující revoluce z let 1830 a 1848. Obecně je vnímána jako hlavní přelomový bod evropských kontinentálních dějin, znamenala přechod od absolutismu k občanství a ustavení lidu jako hlavní politické síly. Kromě toho však také zrodila moderní politický teror.

Velké osobnosti Francie

  • Johanka z Arku
  • Napoleon Bonaparte
  • Molière
  • Jules Verne
  • Victor Hugo
  • Johanka z Arku

    Johanka z Arku, též Jana z Arku (francouzsky Jeanne d'Arc), přezdívaná Panna orléanská (La Pucelle d'Orléans), Panna Jana (Jeanne la Pucelle) Dobrá Lotrinka (La bonne Lorraine) či jenom Panna (La Pucelle), (6. ledna 1412 Domrémy-la-Pucelle – 30. května 1431 Rouen) byla francouzská hrdinka, která stanula v čele francouzských vojsk za stoleté války v boji proti Angličanům a posléze byla upálena za kacířství. Později byla po ospravedlnění prohlášena mučednicí, roku 1909 blahořečena[1] a roku 1920 prohlášena za svatou. Je spolupatronkou Francie.

    Link na wikipedii

    Napoleon Bonaparte

    Napoleon I. Bonaparte (15. srpna 1769 Ajaccio – 5. května 1821 Svatá Helena) byl francouzský vojevůdce a státník, císař v letech 1804–1814 a poté sto dní na přelomu jara a léta 1815. Během Velké francouzské revoluce udělal závratnou kariéru: ve 24 letech byl generálem, krátce po třicítce prvním mužem ve státě a na vrcholu své moci ovládal většinu západní Evropy. Rychlý byl i jeho pád; závěr života strávil ve vyhnanství. Napoleon bývá vzorem vojevůdcovských schopností a cílevědomosti, na druhou stranu však projevoval lhostejnost k lidem, v nichž viděl jen prostředky svých cílů. Dokázal národ vybičovat k nesmírnému úsilí, ovšem za cenu obrovských obětí na lidských životech. Jen francouzských občanů během napoleonských válek zahynulo více než milion

    Link na wikipedii

    Molière

    Molière, vlastním jménem Jean-Baptiste Poquelin, (15. ledna 1622 – 17. února 1673) byl francouzský herec, spisovatel a dramatik období francouzského klasicismu, tzv. Velkého století.[1] Syn měšťana, proti vůli rodiny se stal komediantem. Původně byl členem kočovné společnosti, později si založil svoji vlastní divadelní společnost. Brzy se svými hrami proslavil, především mezi chudinou. Zabýval se tzv. nízkým dramatem, především komedií a fraškou. Protože ve svých hrách kritizoval a zesměšňoval společnost (předváděl mravy své doby), dostával se do častých sporů s královským dvorem. Jeho hry se dodnes objevují na jevištích.

    Link na wikipedii

    Jules Verne

    Jules Gabriel Verne (výslovnost: žil vern, v IPA ʒyl vɛʁn) (8. února 1828 Nantes – 24. března 1905 Amiens) byl francouzský spisovatel dobrodružné literatury. Je považován za jednoho ze zakladatelů žánru vědeckofantastické literatury. Jeho knihy jsou dodnes oblíbeny hlavně mezi mládeží.

    Je po něm pojmenován kráter Jules Verne na odvrácené straně Měsíce.

    Link na wikipedii

    Victor Hugo

    Victor-Marie Hugo [ygo] (26. února 1802, Besançon – 22. května 1885, Paříž) byl francouzský básník, prozaik, dramatik, esejista a politik, vrcholný představitel romantismu.

    Link na wikipedii
    0
    0
    0
    0
    0